Krajina je bytost, která formuje člověka. Matka, otec, krajina.

Krajina bez lidí přestává být krajinou – vztah se vytrácí – stává se přírodou.

Příroda se proměňuje v krajinu tvůrčím setkáním s lidmi.

Krajina je jedna – i město je krajinou. Krajinu nelze pomíjet, vyhnout se jí.

Lidé krajinu bytostně potřebují.

My však s krajinou zacházíme jako s podložkou, zdrojem surovin, pouhou tapetou. Její tvář zrcadlí

náš pravdivý vztah k domovu – domu, vesnici, městu, kraji. Zmizely cesty a s nimi i lidé. Ztrácíme

vztah k místu. Krajina se mění v životní prostředí.

Všudypřítomné dekorování popírá vztah k místu, ničí koncept i detail. Vizuální a informační

smog vede k laicismu a zlehčování smrtelně vážných témat. Vyzýváme k renesanci vztahu

k obydlí, půdě, vodě, stromům.

Krajina je bytost.

V roce 2007 se poprvé setkalo pět krajinářských architektů 

Susannne Spurná, Markéta Veličková, Jakub Chvojka, Tomáš Jiránek 

a Petr Velička. Od roku 2010 promýšlejí Manifest krajinářské architektury. 

Dne 27. února 2017 byl manifest zveřejněn.

Krajina je bytost, která formuje člověka.  

  Matka, otec, krajina.

   Krajina bez lidí přestává být krajinou  

  – vztah se vytrácí – stává se přírodou. 

  Příroda se proměňuje v krajinu tvůrčím 

  setkáním s lidmi.

   Krajina je jedna – i město je krajinou.  

  Krajinu nelze pomíjet, vyhnout se jí.  

  Lidé krajinu bytostně potřebují. 

   My však s krajinou zacházíme jako s podložkou, 

  zdrojem surovin, pouhou tapetou. Její tvář 

  zrcadlí náš pravdivý vztah k domovu – domu, 

  vesnici, městu, kraji. Zmizely cesty a s nimi i lidé. 

  Ztrácíme vztah k místu. Krajina se mění 

  v životní prostředí.

   Všudypřítomné dekorování popírá vztah k místu, 

  ničí koncept i detail. Vizuální a informační smog 

  vede k laicismu a zlehčování smrtelně vážných 

  témat. Vyzýváme k renesanci vztahu k obydlí, 

  půdě, vodě, stromům.

   Překladatelem vztahů mezi lidmi a krajinou 

  je krajinářský architekt, ve světě „Landscape 

  Architect“, „Landschaftsarchitekt“, 

  „Architecte paysagiste“, „Arquitecto del paisaje“. 

  Východiskem je vidět krajinu, volnou i městskou, 

  jako bytost a vést s ní dialog.

   Krajina je bytost.

KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY

Překladatelem vztahů mezi lidmi a krajinou je krajinářský

architekt, ve světě „Landscape Architect“, „Landschaft-

sarchitekt“, „Architecte paysagiste“, „Arquitecto del

paisaje“. Východiskem je vidět krajinu, volnou i městskou,

jako bytost a vést s ní dialog.

www.krajinarskaarchitektura.cz

JAKUB CHVOJKA

Autorizovaný architekt – krajinářská architektura. Od r. 2005 samostat-

ná praxe architekta, nyní ve studiu CHVOJKA/architekt se sídlem v Plzni 

Doubravce. Držitel národního ocenění Grand Prix architektů 2015 za no-

vostavbu, ﬁnalista Ceny klubu za starou Prahu 2016 (2. místo) a autor 

staveb pro veřejný prostor. V roce 2005 oceněn v rámci mezinárodní ur-

banistické soutěže Europan. Iniciátor vzniku plzeňské skupiny Zapálení na 

podporu moderní a současné architektury. Dlouhodobá práce na tématu 

pohraničí, krajiny se silným potenciálem. Od roku 2016 člen Autorizační 

rady České komory architektů.

TOMÁŠ JIRÁNEK

Autorizovaný architekt – krajinářská architektura. Zakladatel společnosti 

New Visit (r. 2000) se sídlem v Hradci Králové. V roce 1997 spoluzakla-

datel koncepce Správy krajiny komponovaného krajinářsko urbanistické-

ho  díla  Národního hřebčína v Kladrubech  nad  Labem.  Individuální  člen  

Evropského  fóra  pro  politiku  architektury.  Vítěz  několika  architektonic-

kých soutěží. Držitel národní ceny Grand Prix obce architektů a autor ně-

kolika dalších významných staveb veřejného prostoru v ČR. Od roku 2008 

do roku 2011 člen i místopředseda představenstva České komory archi-

tektů. Člen vědecké rady ministra kultury.

SUSANNE SPURNÁ 

Autorizovaná  architektka  –  krajinářská  architektura.  Členka  spolku  ně-

meckých  krajinářských  architektů  (BDLA)  a mezinárodní  federace  kraji-

nářských architektů (IFLA). Absolventka fakulty architektury na Technické 

univerzitě v Drážďanech – diplomová práce: Historický vývoj a potenciál 

veřejného prostoru v Praze na Smíchově. Po odborné praxi od roku 2004 

projektantka v ateliéru  Cigler  Marani  Architects.  Spolupráce  na  projek-

tech The Park Chodov, Radio Free Europe a dalších. Od roku 2007 členka 

iniciativní skupiny Krajinářská architektura při ČKA. Od roku 2015 samo-

statná projektová, přednášková a publikační činnost. Členka občanského 

sdružení Antikomplex. 

MARKÉTA A PETR VELIČKOVI

Autorizovaní  architekti  –  krajinářská  architektura.  Zakladatelé  ateliéru 

M&P Architekti – krajinářská architektura (r. 2004) se sídlem ve Velkém 

Meziříčí. Během 13 let několikrát oceněni v architektonických soutěžích. 

Některé stavby podle jejich návrhů získaly uznání i na mezinárodní úrovni. 

Držitelé ocenění Grand Prix obce architektů i nominací na Českou cenu 

za  architekturu,  evropskou  cenu  Piranesi  award  a BigMat  international 

architecture award. Od roku 2007 spolupráce s přední  českou režisérkou 

Ljubou  Václavovou na  tvorbě  dokumentárních  ﬁlmů  s tématem  krajiny 

pro ČT. Autoři knihy Aleje českých a moravských zemí – Historie a součas-

ný význam vydané v nakladatelství Dokořán. Petr Velička od roku 2007 

do roku 2010 člen i místopředseda dozorčí rady České komory architektů 

a od roku 2015 člen jejího představenstva.

V roce 2007 jsme se shodou mnoha okolností  setkali – pět krajinářských 

architektů.  Naše  odlišné  nazírání  na  téma  české  krajiny  bylo  vzájemně 

inspirující.  Přes  rozdílnost  osobností  jsme  vzájemnou  diskusí  docházeli 

k obdobným závěrům. Zásadním krokem pro nás všechny bylo zavedení 

jednotného názvu vlastní profese – oboru krajinářská architektura. Neboť 

jen známe-li své jméno, dokážeme ho smysluplně naplňovat obsahem. 

Název se podařil prosadit na půdě mateřské organizace České komory ar-

chitektů. Později jsme iniciovali reedici knihy Christiana Norberga Schulze 

Genius loci –  onoho  zásadního  díla,  které architekturu velmi úzce pro-

pojuje s místem  a vysvětluje  její významy.  Přirozeným  vývojem  věcí, ne-

ustálým  dialogem  nad  hodnotami,  jsme  začali  pracovat  na  Manifestu 

krajinářské  architektury.  Postupně  jsme  zjednodušovali  teze  a snažili  se 

dostat k podstatě. Během zrodu manifestu vykrystalizovaly také následné 

myšlenky – jakési ozvěny manifestu.

CESTA JE ARCHITEKTURA 

SILNICE NENÍ CESTA 

STROM JE CIHLA

ALEJ JE STAVBA 

ZAHRADA JE POKOJ 

NÁMĚSTÍ JE KRAJINA

KRAJINA NENÍ PŘÍRODA 

Manifest  zrál  plných  sedm  let.  Od  počátku  bylo  zjevné,  že  potřebu-

jeme  předat  výsledek  veřejnosti  co  nejdříve,  neboť  jak  před  lety  řekl  

Vladimír Kokolja: „Z krajiny neutečeš“. Je všude kolem nás, utváří naše 

osobnosti, je součástí naší historie, je naší budoucností. 

Krajina, i při nezpochybnitelném ctění veškerých vlastnických práv, je věcí 

veřejnou, ale velmi zranitelnou, především je však životně důležitou pro 

každého z nás. 

KRAJINÁŘSKÉ    ARCHITEKTURY